Ruská ruleta

Tak už mně to zase postihlo. Čudlíkománie nejhoršího způsobu- touha pořídit si sovětský fotoaparát a vykonat s ním věci hodné velikého Sovětského svazu. To tak úplně né, ale chtěl jsem něco malinkého dálkoměrného pro takzvanou Street fotografii a ne aby mně to úplně zruinovalo. Z promýšlení a vymýšlení mi vypadl Kiev 4 a Zorkij 6. Široká základna dálkoměru, údajně nejpropracovanější převod z dálkoměru na objektiv a výměnné objektivy hovořily zřetelně k mému srdci o Kievu , spolu s momentálně nízkou cenou na internetových aukcích. Nakonec jsem zakoupil Kieva čtyřku, na kterém prodejce shledal nefunkční pomalé časy. Lepší vědět do čeho člověk jde než koupit s představou dokonalého stroje nějaký kšunt.
Přišel s Jupiterem 8 a časy od 1/10 opravdu neběžely a kolečko na ostření prostředníkem bylo povolené. No nekupte to za stovku. Navštívil jsem stránky kiev survival a pustil se do částečné opravy. Na úplnou závěrku jsem si zatím netroufl. Okénka dálkoměru byly vyčištěny a podle negativů seděl dálkoměr perfektně. Jediné co mi vadilo je boule expozimetru a tak po čase přibyl Kiev 2 za příznivou cenu 50 Kč . Na tom nešly časy od 250, tak tam už jsem se do závěrky pustit musel. Kartáček na zuby s jemným vlasem a technický benzín byly věrnými pomocníky. Sice jsem musel ozubená kolečka zpomalovacího mechanismu trochu máčet, aby prastarý tuk a prach povolily, ale odměnou je hladký chod celého mechanismu. Neocenitelným pomocníkem při opravách  je pořádný pořadač pro ukládání jednotlivých součástí, spolu se šroubky, které k nim patří.
     Potom přišel ještě Jupiter 12, což je 35 mm širokáč. Trochu jsem se bál jak bude vypadat jeho zadní člen, který je divoce vystrčený, ale obavy se ukázaly naštěstí jako liché.
S oběma foťáky se pěkně fotí, jsou příjemné do ruky, jen za šera je poměrně obtížné přesně zaostřit kvůli tmavšímu hledáčku. Rychlé focení s dálkoměrem nutí člověka více uvažovat o hloubce ostrosti, což je docela kladem ve zvyšování fotografických dovedností. A pokud člověk trochu předpokládá světlo, může střílet opravdu od pasu.

Ještě jsem si stvořil krytku s koženým polepem a 35mm hledáček z kompaktu Kodak.
Pokud by někdo toužil po radě, nechť se s důvěrou obrátí

Mamiya C330

Středoformátová dvojočka... Někdo řekne no a? Těch je a menších.

 Ale mamča ani není tak veliká jak vypadá. Samozřejmě pokud na ní není namontován 250 mm objektiv.... A to je to. Má výměnné objektivy. MÁ VÝMĚNNÉ OBJEKTIVY!!  A také spoustu dalšího báječného příslušenství, které nikdy asi bohužel mít nebudu. Zatím se musím spokojit se základní 80 tkou, ale již jsem v očekávání 65 mm širokáčku.

Již jen v základu nacházíme vše co je k focení potřeba. Dva objektivy... Měch.. a hlavně... klika. Pokud má někdo o tenhle foťák zájem, doporučuju zvážit jedinnou věc,kterou já osobně pociťuji jako nevýhodu, a to je absence výměnných zad, i když se dají pořídit zadní dvířka na jeden snímek. Samozřejmostí je existence paralaxy, ale pokud se někdo chce věnovat hlavně snímkům zblízka, tohle asi nebude foťák pro něj.

   Výhody- Výměnné objektivy, vestavěný makroměch, vysoká ruční stabilita, množství příslušenství, stačí si naklepat do google.

Ke svému přístroji jsem se dostal několika týdny příhozů na e-bay. Stanovil jsem si maximum a házel několik vteřin před koncem. Vítězství, očekávání nadšení a i první zádrhle. Byl trochu promáčklý plech na boku a dosti zaprášené převody ukazatele snímků. Takže rozebrat, srovnat a vyčistit, což nebyla žádná věda. Potom mi přišlo že se mi nějak špatně ostří... Na vině byla nečistota mezi krycím sklíčkem a vlastní matnicí, což není už vůbec žádný problém když se na to přijde. Možno porovnat s čištěním matnice Flexarety.... A potom už jen foceníčko, výroba ručky atd.