Flexaret IV a

Flexaret byl mým dalším úlovkem. Toužil jsem zabřednout do vod středního formátu a očekával jsem od této dvouoké zrcadlovky že mi to umožní. Vyaukroval jsem si IVa, včetně tří filtrů a dvou párů předsádek. Mašinka potřebovala vyčistit matnici, jinak byla až na potah v dobrém stavu. Alespoň na pohled a procvak. K šroubkům držícím matnici se dostaneme po odlepení předního horního potahu, což tomu mému vrazilo pomyslný nůž do srdce. Vylepšil jsem jej tedy tím, že jsem jej potáhl kvalitní samolepicí tapetou v barvě dřeva. Není to žádný extra zázrak, ale je to lepší něž jak to bylo. Taktéž jsem ke své smůle zjistil, že čáry na matnici jsou  provedeny inkoustovou tužkou, takže jsem je musel obnovovat a po vyvolání prvního filmu došlo k zjištění že jsem matnici vložil zpátky obráceně takže ostřím kamsi .... no pryč.
      Časem se mi začalo zdát, že mé skvělé záběry zmizely v přístroji kamsi do temnoty. Prostě na snímku nebyly. Dlouhodobým pátráním jsem zjistil, že se mi počítadlo snímků občas vrátí na nulu. Opět jsem tedy sundal potah a vrhl se do zkoumání útrob Flexarety. Chybná byla pružina přitlačující blokování rohatky s čísly snímků. Doufal jsem, že vyčištění by mohlo stačit... marně. Za pomoci digitálu (abych trefil zpět) jsem započal rozborku onoho přitlačovadla. Vcelku to nebyl problém. Jen jsem musel sehnat novou pružinu. Disketa 3.5 mi pomohla a obětovala se. Už si přesně nepamatuji jak jsem ji musel přihnout, ale Flexa od té doby pracuje spolehlivě.... no jako flexa.
Je to to zařízení pod červenou matkou.

Expozimetr Exposimet

Expozimetr Exposimet

Metra Blansko

Dalším krokem v mé fotografické pouti byl nákup expozimetru, neboť se ukázalo, že odhad expozice s mými zkušenostmi v klasické fotografii přináší i dva zvětšovatelné obrázky z kinofilmu.

Zašel jsem do bazaru v Pardubicích a vybíral. Nakonec jsem odešel s Expozimetrem Exposimet v robustním celokovovém provedení a začal přemýšlet jak to podivné zařízení funguje.

Rafička expozimetru běhá v okénku, na jehož dně se nalézají dvě otočné stupnice. Jedna na které jsou umístěny černé a červené čárky. Když se otáčením tato čárka kryje s výchylkou rafičky expozimetru, tak na druhé otočné stupnici se objeví škála časů k jednotlivým clonám. Na spodní straně přístroje je umístěné vysvětlení k barvám časů.

Přední strana se odklápí při nízké hladině osvětlení.

Přes svůj věk expozimetr stále ještě funguje a navíc je to krásný kousek techniky.

Kodak Retina I

     Můj první fotoaparát, který jsem si koupil během školení, na kterém jsem přičichl poprvé ke kráse klasické fotografie. Jedná se o první Retinu typ 118, identický aparát používal sir Edmund Hillary, nebo nám bližší odbojová skupina Tří králů. Tito jej užívali k reprodukci plánů získaných v Plzeňské Škodovce. Fotoaparát byl včetně originálního návodu v českém jazyce, který obsahuje kouzelné poučky platné i dnes, které leckdy digitálním cvakačům unikají.
     Z počátku nefungovaly dlouhé časy, ale jak jsem kameru používal, začaly běhat i ty a dnes již je závěrka Compur naprosto bezporuchová, což u aparátu vyrobeného v roce 1938 potěší. Přístroj je krásně kompaktní potažený černou koží. Objektiv je Xenar 3.5 a kreslí velmi pěkně.Údaje o cloně a vzdálenosti jsou čitelné na dvou stupnicích viditelných jak při postavení přístroje vodorovně, tak na výšku.

Úskalím se však ukázalo být přetáčení filmu, které se nezablokovalo po přetočení políčka. Po opravení tohoto, docházelo k nepravidelnému chodu a trhání filmu, což byla dle internetového zdroje poměrně častá závada těchto kamer. Vrátil jsem tedy vše zpět do původní  podoby a využívám toho, že otočení knoflíku o jednu otáčku bezpečně odvine políčko snímku. Částečným problémem je absence dálkoměru a kvalita snímku závisí na kvalifikovaném odhadu vzdálenosti. Kdo se bojí, že by zkazil snímek, ten nalezne na spodní straně přístroje plnohodnotný počítač hloubky ostrosti.

Pozdrav čtenářům

Chtěl bych pozdravit všechny čtenáře, ať už náhodné, nebo ty kteří byli upozorněni na můj blog jinde. Na svých stránkách bych se chtěl prezentovat zejména jako milovník klasické černobílé fotografie a přístrojů kterými ji pořizuji. Mé stroje jsou ponejvíce poněkud archaické, vyžadující osobitý přístup ,neboť když se svou technikou nebojuji, nemám TEN pocit z fotografování.